Místopředsedkyně Parlamentu ČR a poslankyně za Českou pirátskou stranu Olga Richterová se již řadu let věnuje sociální problematice – mimo jiné i situaci lidí se zdravotním postižením. Jsme proto velmi rádi, že se stala patronkou jubilejního 10. ročníku soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku. V rozhovoru, který nám poskytla, Olga Richterová vysvětluje, proč se v rámci svého politického působení rozhodla zaměřit na sociální témata nebo v čem spatřuje výhody zaměstnávání osob s hendikepem na otevřeném trhu práce.

V rámci své práce se věnujete sociální problematice a postavení lidí se zdravotním postižením. Čeho se Vám v této oblasti podařilo dosáhnout od doby, kdy jste vstoupila do politiky?
Co se podpory lidí se zdravotním postižením týče, podařilo se mi dosáhnout zejména podpory jejich samostatnosti, a to např. skrze rozšíření slev na jízdném i pro invalidní důchodce bez průkazky ZTP. Dále se mi podařila prosadit např. jednodušší žádost o příspěvek na bydlení, zasazovala jsem se o lepší podmínky pro pěstouny, dofinancování sociálních služeb, a také jsem řešila podporu na pořizování osobních automobilů pro pracující lidi s postižením. Plný výčet prosazených změn lze nalézt na piratipracuji.cz.

Proč jste se rozhodla zaměřit i na sociální témata?
Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 jsem měla maličké dítě a k počítači, kde jsme si v excelové tabulce zapisovali, kdo chce působit v jakém výboru, jsem se večer dostala až poslední. Zbývalo tam volné již jen jedno políčko – sociální výbor. Ale teď vážněji. Tahle okolnost sice vliv měla, ovšem se sociálními záležitostmi jsem byla samozřejmě v kontaktu roky. Například jsem jezdila jako dobrovolnice na tábory pro lidi na vozíku, zvané Festina lente. Byl to týden v létě a také Silvestry. Taktéž se moji rodiče doma přes 7 let starali o babičku s Alzheimerovou chorobou a já i mí sourozenci jsme také pomáhali. V životě každý jeden z nás zažije mnoho věcí a mě to k sociálním tématům přirozeně nasměrovalo.

Co Vás přimělo stát se patronkou soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku 2023?
Pro to mám poměrně jednoduché vysvětlení – oslovili jste mě. Zároveň se mi velmi líbí, že Vaše soutěž může být ku prospěchu oběma stranám, jak zaměstnancům, tak i zaměstnavatelům. To mi dává smysl.

V Rytmusu a dalších neziskových organizacích, které se na soutěži podílejí, spolupracujeme s firmami na otevřeném trhu práce, jež zaměstnávají lidi se zdravotním postižením. Státní správa však v otázce zaměstnávání lidi s hendikepem zaostává. Co by podle Vás mohlo tento stav změnit?
Jsem ráda, že Rytmus a další neziskové organizace jdou v tomto ohledu příkladem. Co se státní správy týče, tak se o tomto tématu snažím alespoň zvýšit povědomí. Již jsme o tom jednali v Poslanecké sněmovně, například skrze veletrh sociálního podnikání. Dělá mi radost, že se o tématu ale již mluví i mimo Sněmovnu ve státní správě. Ta má pro lidi s hendikepem řadu vhodných pracovních pozic. Pouze zatím, bohužel, není zvyklá na zaměstnance například s invalidním důchodem. Obecně platí, že vyšlapání zatím neprošlapané cesty trvá, ani tato situace není výjimkou. Cestou může být individuální osvěta na konkrétních institucích.

V čem spatřujete výhody zaměstnávání lidí se zdravotním postižení na otevřeném trhu práce?
Zejména bych ráda zdůraznila, že výhody z pracovního vztahu plynoucí mají být oboustranné. Pro zaměstnavatele částečný úvazek pro hendikepovanou osobu častokrát znamená win-win. Například tím, že daný člověk vypomůže ve špičce, když je potřeba nejvíc lidí. Naopak ten, kdo potřebuje zaměstnání respektující např. doby rehabilitací, se zase dle slov zaměstnavatelů často ve vyměřených hodinách s plnými silami věnuje práci – tam, kde to funguje, je spokojenost na obou stranách.

Máte nějakou zkušenost s člověkem se zdravotním postižením v pracovním či osobním životě?
Co se osobního života týče, tak jsem to zmiňovala již dříve, tedy zejména roky dobrovolnické práce pro lidi s různými kombinovanými či tělesnými postiženími. V pracovním životě mi pak přijde pozoruhodné, že jedinou paní kolegyní, kterou jsem v tomto volebním období potkala a měla nějak výraznější hendikep, byla německá europoslankyně. Přitom lidí s různými hendikepy je daleko více. Přála bych si, aby byli ve větší míře zastoupení i v politice. Z Pirátské strany mohu zmínit například Michala Pragera, který v minulém volebním období působil na pozici radního na Praze 14. V nynější době se věnuje zejména sebeobhájcovství. Z pracovní roviny zmíním, že v Pirátech máme také skupinu zaměřenou na bezbariérovost.

V Rytmusu spolupracujeme s tzv. sebeobhájci, což jsou lidé s mentálním postižením, kteří se aktivně zasazují o svá práva. Na příkladu sebeobhájců je jasně vidět, že začlenění lidí se zdravotním postižením obohacuje celou společnost. V čem Vy sama vnímáte důležitost inkluze a diverzity na pracovišti i v životě obecně?
Já už zmínila, že jsem jako dobrovolnice trávila jak Silvestr, tak týden o prázdninách s hendikepovanými lidmi mimo jejich obvyklé bydliště. Tito lidé by se sami jinak na výlet mimo hranice svého zařízení většinou nemohli dostat. Účastníci chtěli na pár dní opustit svou denní rutinu. Inkluze a diverzita ale také znamená, že se pokud možno nikdo necítí být na kraji společnosti, že jsme všichni propojení.

Společenská odpovědnost je v poslední době často skloňovaným pojmem. Co pro Vás znamená a jak moc je pro Vás důležitá?
Společenská odpovědnost pro mě zkrátka znamená, že žijeme na téhle zemi společně. Je na nás, jak dobře se bude žít všem členům společnosti. Za mě je cílem to, aby se nám tu společně žilo co možná nejlépe, a to bez rozdílu.
Proto je myslím tak trefný citát z básně Johna Donna, který inspiroval i název knihy Komu zvoní hrana: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Jako společnost představujeme svého druhu organismus a to, jak se chováme k těm, kdo jsou slabší nebo to mají jinak těžší, se promítá do všech dalších aspektů našich životů.