„Chceme být inspirací a jít příkladem i ostatním zaměstnavatelům,” říká o zaměstnávání lidí se zdravotním postižením Šárka Volejníková, Chief People & Culture Officer ze společnosti Pilulka.
Společnost Pilulka vyhrála v roce 2020 soutěž Stejná šance – zaměstnavatel roku v Praze. Ocenění si vysloužila za to, že se zaměstnanec s postižením mohl stát právoplatným členem týmu a jeho potřeby se propisují i do firemní kultury. Šárka Volejníková, Chief People & Culture Officer, v rozhovoru popsala, s jakými specifiky se v Pilulce v souvislosti s přítomností kolegy s postižením potýkají nebo co společnost chystá v otázce diverzity a inkluze v nejbližší době.
V roce 2020 se Pilulka umístila na prvním místě v soutěži Stejná šance – zaměstnavatel roku v Praze. Co pro vás znamená ocenění v této soutěži?
Ocenění Stejná šance si velmi vážíme. Nejen proto, že je to příjemná zpětná vazba, která nám říká, že naše cesta je správná. Ale hlavně proto, že chceme být inspirací a jít příkladem i ostatním zaměstnavatelům.
Co se ve společnosti Pilulka v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením změnilo od doby, kdy jste vyhráli Stejnou šanci?
Nezměnilo se mnoho. A my tvrdíme, že bohudík. Nikdo z nás totiž ani předtím nedělal rozdíly mezi námi a kolegou se zdravotním znevýhodněním, kterého máme v kolektivu. Takže tak jako předtím, i dnes je stejně právoplatným členem našeho týmu. Kromě toho, že všichni ctíme určitá pravidla, jak se k lidem s jeho typem hendikepu chovat, byste na fungování naši společnosti nic nestandardního na první pohled nepoznali – a to ani předtím, ani teď.
V čem spatřujete největší přínos zaměstnávání lidí se zdravotním postižením?
Jednoznačně v podpoře povědomí o tématu a odbourání bariér. Přítomností člověka se zdravotním znevýhodněním mezi námi obecně ztrácíme jakékoliv předsudky a možné obavy.
Co pro vás byla v souvislosti se zaměstnáváním lidí s hendikepem naopak největší výzva?
Vlastně asi to, abychom nezapomněli právě na pravidla, která je potřeba v kontaktu s kolegou dodržovat. Má lehčí poruchu autistického spektra, to znamená, že na první pohled není poznat jakákoliv odchylka od normálu. Člověk neznalý situace tak může nabýt dojmu, že má před sebou parťáka bez jakéhokoliv omezení a tak to není. Jakékoliv vychýlení se od standardních, můžeme říci až rutinních, činností může člověka s PAS vykolejit a na to je potřeba si dávat pozor.
Ve firemní kultuře se to projevuje třeba tak, že myslíme na představení situace hlavně u nováčků, kteří k nám nastupují. Stejně tak je potřeba našeho kolegu předem pečlivě připravit na jakékoliv větší změny prostředí, např. na stěhování do nových kanceláří, které nyní připravujeme. Nenazývala bych to ale výzvou, jen pravidly, na které je potřeba myslet.
Uvítali byste v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením větší podporu ze strany státu?
Z pohledu celé české společnosti ano. Čím více budou lidé s jakýmkoliv hendikepem součástí běžného dění, tím více předsudků a bariér společně odbouráme.
Diverzita, inkluze a společenská odpovědnost firem jsou v současné době velkými tématy. Kam byste se v této oblasti rádi posunuli?
Je pravda, že v letošním roce se chceme tématům diverzity, inkluze a psychologického bezpečí věnovat více. Cítíme, že nejsou pouze „in“. To, že rezonují společností jako takovou, má své důvody. Všichni, bez ohledu na aktuální zdravotní stav, pozice ve firmách, barvu pleti nebo gender, jsme si v posledních letech prošli náročnými a novými situacemi, které měly výrazný vliv na naši psychiku. Lidé jsou obecně více citlivější a je potřeba se jim v tomto ohledu věnovat. I proto o nich v Pilulce chceme zvýšit povědomí a pro naše kolegyně a kolegy připravujeme několik interních setkání, debat a workshopů na toto téma. Mým tajným přáním a cílovou destinací ale je, aby se o tématech jako inkluze, diverzita nebo psychologické bezpečí vůbec nemuselo mluvit ve smyslu něčeho „jiného, nového a neobvyklého“, ale aby se staly přirozenou součástí fungování náš všech.