Arnošt Petráček patří mezi nejznámější české sportovce  – je držitelem zlaté medaile z paralympijských her v Riu de Janeiro a stříbrné medaile z Tokia. Svými výkony zároveň inspiruje mladé lidi s postižením v cestě za jejich profesními sny. Vážíme si, že se právě Arnošt Petráček stal patronem soutěže pro Jihomoravský kraj. V rozhovoru nám prozradil, co je pro něj samotného motivací nebo s jakými systémovými bariérami se setkávají mladí lidé s postižením. 

Arnošte, velmi nás těší, že jste se rozhodl stát patronem soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku 2023 v Jihomoravském kraji. Co Vás přesvědčilo, abyste se ujal této role?
Je velmi důležité zapojovat osoby se zdravotním postižením na běžný pracovní trh. Považuji za velmi nutné, aby firmy nabíraly osoby se zdravotním postižením na své pozice. Vím, že osoby se zdravotním postižením si velmi váží zapojení na běžný pracovní trh a své možnosti a zkušenosti v práci využívají na maximum.

Jste jeden z nejúspěšnějších českých sportovců a za Vašimi výkony stojí velký kus práce. Co Vás nejvíce motivuje?
Nejvíc mě motivuje zapojení do společnosti zdravé populace a že mě všichni berou jako zdravého kluka, který si rád plní své sny a cíle, které si dal.

Setkal jste se někdy s předsudky vůči lidem se zdravotním postižením?
Bohužel setkal, a stává se to. Nicméně jsou to jen ojedinělé případy.

V rámci své sportovní kariéry cestujete po celém světa a setkáváte se s hendikepovanými sportovci z jiných zemí. Jak je na tom Česká republika v přístupu ke sportovcům a mladým lidem se zdravotním postižením? Můžeme být pro jiné státy vzorem nebo je zde naopak prostor pro zlepšení?
Musím konstatovat, že posledních pár let zaznamenávám, že se situace výrazně zlepšila. Mám velkou radost, že se svými výkony mohu pomáhat rozvíjet parasport a zapojit je i do zajímavých projektů a aktivit.

Na jaké systémové bariéry nejčastěji narážejí sportovci a mladí lidé s hendikepem?
Těch bariér je velká řada, například bezbariérovost veřejných prostor, které jsou důležité. Také najít společnou řeč se zaměstnavatelem ohledně přístupu – vytvořit uzpůsobené pracovní místo (po stránce technické a s ohledem na časové možnosti). Ve většině případů se ale tuto bariéru podaří odstranit.

Co by měl stát zlepšit ve vztahu k mladým lidem se zdravotním postižením, např. v případě školství či jejich budoucího uplatnění na trhu práce?
Velmi důležitá je podpora od státu směrem k zaměstnavatelům. Považuji za nutné, aby zaměstnavatelé byli motivováni k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Tam bych dovolil zmínit, že stát by měl najít program, který by ještě více podpořil samotné zaměstnance s postižením ve formě vzdělávání – školení, semináře, konference apod. Co se týče školství, tak tam je k dispozici asistent pedagoga, kterého platí škola za podpory státu. Ve školství by měl stát zlepšit podporu bezbariérovosti, kompenzační pomůcky ke studiu – např. pro nevidomé žáky Braillovo písmo atd.

Kromě sportu se věnujete také dalším projektům – jste například spoluorganizátorem projektu Lipno bez bariér, jehož cílem je začlenit osoby se zdravotním postižením do cestovního ruchu na Lipensku. Co podle Vás přináší společnosti zapojování lidí se zdravotním postižením do běžného dění?
Přináší to hlavně radost, sebevědomí handicapovaného člověka a mít pocit, že se někde mohl uplatnit a být užitečný.

Co byste vzkázal mladým lidem se zdravotním postižením, kteří mají profesní sny, ale bojí se je z různých důvodů realizovat?
Nebát se hledat řešení a pokud mají kolem sebe podpůrný tým, nebát se je oslovit s prosbou o pomoc.