„Všichni si jsou u nás rovni, na práci každého záleží,” říká Hana Střechová z Krajské rady dětí a mládeže Karlovarska
Soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku se v minulých letech účastnily nejen firmy, ale také neziskové organizace. Jednou z nich je i Krajská rada dětí a mládeže Karlovarska, která se v předchozím ročníku karlovarské části soutěže umístila na druhém místě. Právě karlovarské sdružení ukazuje, že i lokální organizace mohou být v otázce zaměstnávání lidí se zdravotním postižením inspirací pro velké společnosti. Předsedkyně Krajské rady dětí a mládeže Karlovarská Hana Střechová pak v rozhovoru prozradila, co ji samotnou naučili kolegové se zdravotním postižením.
V roce 2020 se Krajská rada dětí a mládeže Karlovarska umístila na druhém místě v soutěži Stejná šance – zaměstnavatel roku v Karlovarském kraji. Co pro vás znamená ocenění v této soutěži?
Je to pro mě velká forma uznání – i když nevím, zda je to potřeba. Zaměstnávat lidi s hendikepem by nemělo být nic tak výjimečného. Přála bych nám, abychom dokázali všechny lidi brát takové, jací jsou a podpořit je v jejich úspěchu.
Co se v Krajské radě dětí a mládeže Karlovarska v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením za uplynulé téměř tři roky událo?
Někteří se vyměnili, jiní zůstali. Úplně stejně jako všude. Není to rozdíl.
V čem spatřujete největší přínos zaměstnávání lidí s hendikepem?
Pro nás jako pro organizaci? Jsme nezisková organizace, která má blízko k lidem. Zaměstnávání lidi s hendikepem nás učí respektování a toleranci, připomíná nám, že někdy jsou věci jinak, než jak se na první pohled zdá. Pro lidi s hendikepem je to určitě velká příležitost být přijímán, být součástí kolektivu a mít stejná práva a povinnosti. Všichni si jsou u nás rovni, na práci každého záleží. Všichni jsou důležitou součástí “stroje”, který musí fungovat.
Co pro vás byla v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením naopak největší výzva?
🙂 Právě ten respekt a tolerance a pokora. Někdy na to zapomenu, někdy jsem moc rychlá. Než si uvědomím, že se musím zastavit a zpomalit. Je to dobré i pro mě.
Uvítala byste v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením větší podporu ze strany státu?
Jsem spokojená. Finanční podpora je za mě dostatečná, jen by se možná hodila větší informovanost o tom, že existují vaše skvělé programy pro adaptaci. Myslím, že to zaměstnavatelé nevědí a proto se do zaměstnávání lidí s hendikepem nepouštějí.
Diverzita, inkluze a společenská odpovědnost firem jsou v současné době velkými tématy. Kam byste se v této oblasti rádi posunuli?
Jsou to všechno témata, kterými se zabývám dlouho. Diverzita – raději se snažím hledat co mají lidé společné, co je může sbližovat, než čím se liší. Z toho vznikají stereotypy. Inkluze – často kritizované slovo :-). Možná právě tady vidím větší roli státu v prezentaci pojetí, v podpoře nás, kteří inkluzi chápeme jako něco dobrého, přirozeného. Můžeme ovlivnit postoje a názory lidí, ale tady potřebujeme podporu. No a společenská odpovědnost firem? Asi není v našich silách dělat víc, než děláme. Snad jen dělat to lépe :-).
