Foto z předávání cen 9. ročníku soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku 2020, Hana Chramostová úplně vpravo

Montessori školy Andílek patří mezi vzdělávací instituce, které si zakládají na jedinečnosti každého dítěte. Žáci se učí respektovat odlišnosti druhých a to mimo jiné i prostřednictvím kontaktu se zaměstnancem se zdravotním postižením. Jakub se v pražské škole a školce již pět úspěšně věnuje pomocným pracím na zahradě. Montessori školy Andílek si za vstřícný přístup vůči Jakubovi vysloužily třetí místo v 9. ročníku pražské části soutěže Stejná šance – zaměstnavatel roku. O tom, jak se diverzita a inkluze promítají do každodenního fungování školy, jsme si povídali s její ředitelkou Hanou Chramostovou. 

Kuba při práci

V roce 2020 se Montessori školy Andílek umístily na třetím místě v soutěži Stejná šance – zaměstnavatel roku. Co pro vás znamená ocenění v této soutěži?

Ocenění pro nás znamenalo mnoho. Především jsme však viděli, že to mnoho znamenalo pro samotného Kubu. Pracuje u nás již pátým rokem. Stará se nám o zahrádku, čistotu okolí školy a zalévá květiny. Zároveň je ale stále v kontaktu s našimi dětmi, a to těmi nejmenšími ve školce i velkými školáky. Hraje s nimi fotbal, někdy společně uklízí. Děti ho vnímají velmi přirozeně a mají ho rády. Vůbec nevnímají rozdíly a nevidí, že by byl postižený. Ocenění tak pro nás bylo i velkým překvapením, protože mít Kubu je pro nás přirozené. V Andílku vedeme děti k úctě a respektu od útlého dětství. 

Co se v Montessori školách Andílek v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením za uplynulé téměř tři roky událo?

Od ocenění uběhly 3 roky, které byly velmi náročné kvůli celosvětovému problému s onemocněním COVID-19, omezeními a velkou zdravotní zátěží. Kuba k nám po celou dobu docházel, ale striktně jsme museli dodržovat opatření. S dětmi se ale nadále vídal na školní zahradě. Dlouhodobě spolupracujeme také s nedalekým domovem seniorů Senecura, navštěvujeme s dětmi dědečky a babičky v domově, oni zase chodí na návštěvu k nám. V době covidu jsme téměř na dva roky museli tuto spolupráci omezit. Tím se zpřetrhala vybudovaná pouta a některé babičky a dědečky už děti znovu neviděly. Spolupráci jsme ale opět obnovili a máme radost, že můžeme pokračovat v nastavených setkáních. A proto bylo velmi dobře, že s Kubou jsme spolupracovali nadále a toto pouto se tak za tu dobu ani jednou nepřerušilo.

V čem spatřujete největší přínos zaměstnávání lidí s handicapem?

Děti vedeme k tomu, že všichni jsme si rovni a máme mít k sobě navzájem úctu a respekt. Všichni mají mít šanci na důstojný život a slabším máme pomáhat. Na Kubovi vidíme, jak mu svědčí řád v životě a nastavená pravidelná práce. Děti vedeme k tomu, že práce je důležitou součástí života – mentální i fyzická. A především je vedeme k samostatnosti. Lidé s handicapem mají stejné potřeby. A stejně velkou potřebu být samostatní. 

Kuba při práci

Co je pro vás v souvislosti se zaměstnáváním handicapovaného člověka naopak největší výzva?

Zaměstnávání lidí s handicapem má samozřejmě také velká úskalí, přímo úměrná jejich znevýhodnění. Musíme tak mít stále vyčleněné referenční osoby pro Kubu, které se o něho po dobu práce starají – především při příchodu a odchodu, zadávání práce. 

Velká výzva pro samotného Kubu je dodržování času. Rovněž míra samostatnosti je samozřejmě mnohem menší. Velkou výzvou je tak vždy i to, abychom i personálně byli schopni podporu Kubovi dát a vést jej stále k dodržování pravidel, řádu a domluveným činnostem.

Uvítali byste v souvislosti se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením větší podporu ze strany státu?

Ano, uvítali bychom větší podporu, zejména finanční, abychom mohli Kubu podpořit v jeho další samostatnosti u nás.

Diverzita, inkluze a společenská odpovědnost firem jsou v současné době velkými tématy. Kam byste se v této oblasti rádi posunuli?

Rádi bychom rozšířili možnosti zaměstnávání lidí s handicapem. Vyžadovalo by to mít již finančně podpořeného dalšího pracovníka, který by se o ně staral a vedl je, aby se mohli více zapojit i do dalších běžných činností v organizaci. Hledáme tak další zdroje a možnosti.